Recenze na knihu Strážci příběhů

16. března 2017 v 21:26 | S. |  Recenze na knihy
Název: Strážci příběhů
Autorka: Mechthild Gläser
Počet stran: 344
Nakladatelství: Fragment
Rok vydaní: 2016
Žánr: Sci-fi, fantasy

Tato kniha mě zaujala, hned po přečtení anotace, jelikož hlavní hrdinka dokáže vstupovat do knižních příběhů. Ale ruku na srdce, kdo z knihomolů by si taky nepřál navštívit nějakou jeho oblíbenou knížku? Já tedy rozhodně ano, i když vím, že se mi to nepodaří. Navštěvovala jsem známé knižní hrdiny prostřednictvím hlavní hrdinky.

Amy se svojí matkou Alewis opoušní na nějakou dobu Německo, aby zapomněly a jedou na malý ostrov nedaleko Skotska, kde dříve žila Alexis. Amy se setkává se svojí babičkou, kterou vidí poprvé v životě. I když jí to matka celý život tajila, Amy se dozvídá, že patří do velmi starého rodu Lennoxů, kteří mají možnost vstupovat do knih a setkávat se s knížními hrdiny. Ale nesmí narušit dění příběhu, jinak by se změnily všechny knížky a mělo by to trvalé následky. Amy ale není jediná, kdo dokáže vstoupit do knih, dokáží to potomci rodu Mecalisterovi, tedy Betsy a Will, kteří navštěvují knihy již od mala.

Amy začne navštěvovat Knihu džunglí, kde se spřátelí s tygrem Šér Chánem a později v Řádku (zde se schází všechny knižní postavy) narazí na Werthera, který ji později bude pomáhat. Setká se také s Oliverem Twistem, kterému dá sušenky a žvýkačky. Jednoho dne v reálném světě na ostrově nalezen mrtvý Sherlock Holmes. Což je více než divné a navíc krátce poté propásne Alenka bílého králíčka z říše divů, takže se do říše divů nemá šanci dostat, ze země Oz zmizí vihřice, ze Snu noci svatojánské zmizí léto a začne sněžit, Šípková Růženka se probudí uprostřed spánku a odmítne čekat na prince...
Zkrátka se v knižním světě děje něco divného. Ale kdo za tím vším stojí, a proč? Amy se proto vydává pátrat spolu s Wertherem a Willem.

V knížce se setkáme se všemy velkými a významnými literárními díly. Padne zde zmínka o knize Pýcha a předsudek, Na větrná hůrce, Obraz Doriana Graye, Aladin, Petr Pan... Prostě zde narazíme na všechny staré známé v jedné knize.

Na začátku knihy jsem se nemohla moc začíst, ale vše se spravilo a v půli knihy už jsem byla úplně začtená, knížka mě bavila, bavilo mě jaké další zvraty autorka neustále vymýšlela v celosvětově známých příbězích. Knížka na mě působila velmi mile. Také za to tak trochu mohla Amy, která byla spíše takové nemehlo, neustále o něco zakopávala, nebo padala. Rozhodně někdo, kdo se snaží vypátrat zloděje v příbězích.

Možná se to nemusí hned tak zdát, ale knížka je nakonec celkem zamotaná, ale i tak příjemná a milá oddechovka. A kdo má rád knížky, kde se objevují i další známé postavy, tak rozhodně doporučuji, i když je knížka spíše pro mladší čtenáře.

Hodnocení: 9/10
 

Recenze na knihu Volání netvora: Příběh života

15. března 2017 v 13:08 | S. |  Recenze na knihy
Název: Volání netvora: příběh života
Autor: Patrick Ness
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 211
Žánr: Světová literarura, pro mládež

Knihu už jsem měla v plánu číst delší dobu, jenže jsem to pořád odkládala. Ale jelikož má být u nás v kinech koncem března film, bylo na čase si knihu přečíst, knihy čtu vždy dříve, než se podívám na film.

Kniha má jen okolo 200 stránek, takže jsem to stihla přečíst na dva zátahy- za jeden den. Navíc jsou v knize opravdu zajímavé, možná i místy děsivé kresby, které celý příběh skvěle doplňují.

Třináctiletý Conor začne pravidělně sedm minut po půlnoci slýchat, jak někdo zpoze okna volá jeho jméno. Čekává na něj netvor, není to ten, kterého Conor čeká, je to starý strom (tis), který roste za jejich domem. Conora též pronásleduje noční můra, která se mu zdá od té doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Netvor, ale nechce Conorovi ublížit, chce mu pomoci. Bude mu vyprávět tři příběhy a na oplátku chce slyšet pravdu. Pravdu, kterou Conor přede všemi tají.

Bylo zajímavé sledovat, jak se třináctiletý Conor vyrovnává se vším, co se v knize děje. Jelikož na vše zůstal sám, jeho maminka má rakovinu a často jí bývá špatně nebo je v nemocnici. Jeho táta žije se svojí novou rodinou v Americe, babičku nemá ani trochu rád, protože mu pořád něco nařizuje. Ve škole je přehlížený, kvůli jeho mamince, jeho spolužáci ho šikanují a se svojí nejlepší kamarádkou se přestal bavit.

Kniha má přímo pochmurnou až depresivní atmosféru, kterou skvěle doladují ilustrace v knize. Je totiž velmi smutná, ale zároveň si z ní čtenář něco odnese. Jak totiž netvor vypráví tři příběhy, všechny pojednávají o tom, že ne vždy je něco takové, jak se na první pohled může zdát.

Knihu můžu jedině doporučit, určitě by si ji měl přečíst každý, kdo chce zkusít nějakou změnu, s takovouhle knihou jako je tato, jsem se ještě nesetkala. Za mě velmi zajimavá a inspirující kniha nad kterou by se měl člověk zamyslet.

Hodnocení: 10/10

Knižní přírůstky za měsíc Únor

14. března 2017 v 15:00 | S. |  Knižní přírustky
Jelikož nám před nějakou dobou začal už měsíc březen, tak je čas na knižní přírůstky za měsíc únor. Za měsíc únor jsem si pořídila celkem 5 knih.

1. Tři přání od Liane Moriarty, od téhle autorky jsem ještě nic nečetla, tak bylo na čase to napravit.
2. Volaní netvora od Patrika Nesse, knížku už jsem si chtěla přečíst dříve, ale pořád nebyl čas. Na konci března, ale bude v kinech film, takže jsem četbu téhle knihy uspíšila. Recenzi plánuji už brzy.
3. Divoká píseň od V. Schwab, na knihu jsem se hodně těšila a můžu jedině doporučit. Recenze ZDE.
4. Probuzení Simona Spiera od Vicky Albertalli, tak tahle kniha byla úpná pecka, prostě dokonalá. Opět jedině doporučuji. Recenze ZDE.
5. Pasažérka od Alexandry Brackenové, knihu jsem ještě nečetla, ale jsem na ni zvědavá.

Únorové knižní přírůstky jsou sice trochu kratší, ale nevadí. Do komentářů mi klidně napište, jako knihu jste si pořídili vy.
 


Recenze na knihu Probuzení Simona Spiera

4. března 2017 v 16:50 | S. |  Recenze na knihy

Název: Probuzení Simona Spiera
Autorka: Becky Albertalli
Počet stran: 296
Vydavatelství: Yoli
Rok vydání: 2017
Žánr: YA

Tahle kniha byla pro mě první nejočekávanější měsíce února, ale i tohoto roku. O knize už jsem věděla poměrně delší dobu a když jsem se dozvěděla, že výjde i v češtině, byla jsem opravdu nadšená. Od knihy jsem měla jistá očekávání a musím říct, že je několikrát překonala.

Teď bych vám chtěla nějak popsat, jak je tahle kniha úžasná, abyste si ji všichni měli chuť přečíst. Ale obávám se, že to je naprosto nemožný úkol. Takže to shrnu slovy, že tahle kniha je prostě dokonalá. Vím, že se říká, že nic není dokonalé, ale myslím si, že tahle kniha se prostě vymyká a tahle věta pro ni neplatí, takže dle mého názoru je dokonalá.

,,Některé ponožky by člověku máma prát neměla."

Šestnáctiletý Simon je gay, i když o tom zatím nikdo(kromě tajemného Blua) neví, zatím není připravený provést vlastní coming out. Jelikož má strach, jak by na to zareagovala jeho rodina a staří přátelé, kteří ho už mají zaškatulkovaného. A co teprve, kdyby se to dozvěděla celá škola, všichni zas tak pokrokoví nejsou.
Simon si už několi měsíců vyměňuje emaily s tajemným Blue, který je také gay. Simon o něm ví jen to, že chodí do stejné školy a do stejného ročníku. Ale navzajem svoji pravou identitu neznají.
Jenže se tahle korespondence mezi Simonem a Bluem dostane do rukou Martina, jednoho ze Simonových spolužáků. Martin začne Simona vydírat, jinak ukáže tyhle emaily celé škole. Simon je proto nucen dělat věci, i které se mu ze srdce příčí. A jelikož je Blue hrozně opatrný a neprozrazuje o sobě žádné důležité informace, takže kdyby se emaily dostaly na světlo, jistě by Blue dostal strach a přestal by si se Simonem psát. Ale kdo se doopravdy ukrývá pod přezdívkou Blue?

Simona jsem si oblíbila hned po přečtení první stránky v knize. Přišel mi hrozně sympatický a navíc měl rád Orea (sušenky- ty mám taky ráda), takže jsem si ke čtení téhle knihy pořídila hned několik balíčků sušenek. Během knihy jsem se do Simona zamilovala a později i do Blua. Zamilovala jsem se do celé téhle dokonalé knihy.

V knize je též naprosto dokonale popsané středoškolské prostředí. Sice je to takové to typické americké, které jistě všichni znají z nějakého fimu, který se odehrává na střední. Ale mně přišlo opravdu hodně reálné, takže jsem si to dokázala naprosto živě představit.

,,Sušenky Oreo by se rozhodně měly považovat jako samostatný druh jídla."

Kniha se zabývá velmi aktuálním tématem, tedy homosexualitou, což je jedině dobře. Sám hlavní hrdina měl strach, jak to jeho okolí vezme, měl strach, že se mu někdo bude smát. To se taky stalo, jeho přátelé to vzali s klidem i škola, ale našli se i tací, co měli na Simona různé narážky, měli z něj srandu a davali mu různé nevhodné přezdívky. Což rozhodně je špatné. Je dobře, že se takové knížky píšou, a také, že o tomhle tématu mluví. Klidně uvítám jěště více knížek toho typu.

Knížka, jak už jsem zmínila je také trochu detektivka, jelikož se Simon snaží vypátrat, kdo je Blue. Musím říct, že jsem si sama hrála na detektiva a snažila se uhádnout, kdo je Blue. Na začátku knihy jsem měla sestavený seznam těch, kteří by to mohli být a čítal celkem tři lidi. Za půlkou knihy se to zúžilo na jednoho, a ten to pak doopravdy byl. Takže jsem na konci překvapená nebyla, ale vůbec mi to nevadilo.

U knížky jsem se také přímo královsky bavila. Knížka byla též napsaná velmi realisticky, jako by ji sám přimo psal kluk v šestnácti letech. A rozhodně mi příjde, že knížka je jeden z nějvětších objevů ve světě young adult. Tuhle jízdu si jěšte tento rok několikrát zopakuju.

,,Nemám rád konce, mám rád věci, které nikdy nekončí."

Tuhle dokonalou knížku jedině doporučuji. Vím, že jsem v téhle recenzi použila několikrát slovo dokonalá, ale myslím, že knížka si to určitě zaslouží.

Do komentářu mi klidně napište, zda se knihu chystáte číst, nebo jste ji už četli či jaký na ni máte názor.

Hodnocení: 10/10

Recenze na knihu Divoká píseň

4. března 2017 v 16:50 | S. |  Recenze na knihy

Název: Divoká píseň
Autorka: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Vydavatelství: CooBoo
Počet stran: 336
Žánr: Sci-fi a fantasy

Kniha Divoká píseň byla pro mě druhá nejočekávanější kniha měíce února. Navíc mám už od autorky doma i knihu Archiv, ale i samotná anotace knihy mě zaujala. I když mi příjde, že knihy s podobným nápadem jsem četla celkem dost. Hodněkrát jsem se setkala s nápadem, kde jsou dva znepřateléne rody či země, které se doslova nenávidí, ale někteří se spolu setkají a i když se jejich národy nenávid,í sprátelí se a stane se z nich něco víc než přátelé. A tahle kniha mi přišla dost podobná, jelikož tu máme dva vládce města a každý má nějakou její část, také mají děti, které se opět spolu setkají... No, zkrátka je to dost podobný princip, ale i přesto mi kniha přišla originální.

Město Verity je rozděleno na dvě části na severní a jižní část. Prestože vládci obou části mezi sebou uzavřeli něco jako mír, tak v temném městě není bezpečno. Ohrožují ho monstra, která se zrodila z násilí.
Kate se snaží vyrovnat svému otci, dokázat mu, že je jeho krev a nemusí se za ni stydět. Její otec vládne severní části Verity. Ovládá monstra (malchaje a korsaje) a od lidí si nechává platit za jejich bezpečí. Kate se po pěti letech, které strávila na mnoha internátních školách vrací zpět k otci, dokázat mu, že je stejná jako on.
August si přeje být člověk, což se mu nemůže splnit, jelikož je nestvůra(sunaj), dokáže lidem krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí jižní část města a snaží se chránit nevinné. A August je jeho tajná zbraň. Ale nebaví ho být neustále doma v relativním bezpečí. Otec mu tedy dovolí začít navštěvovat střední školu v severní části města, kde nastoupí pod jménem Freddie jako normální středoškolák. Ale jeho posláním v této škole je skamarádit se s Kate, dcerou Harkera(vládce severního města).
Our Dark Duet
Kniha je psána opět ze dvou pohledů, tedy z pohledu Kate a Augusta.
Kate je taková drsňačka, která se za každou cenu snaží připodobnit otci. Ve škole se někdy projevuje trochu agresivně a jde z ní respekt.
August je naproti tomu, že je nestvůra úplný opak Kate. Chce být člověkem a neustále ho trápí, že se musí živit lidskými dušemi.

Ale i přes své rozdíli se tihle dva spřátelí, jak to tak bývá. I v téhle knize jsem tak nějak čekala, že se přátelství přemění v lásku a tihle dva se do sebe zamilují, v knížách tohoto tipu to tak bývá více než často. Ale spletla jsem se, v knížce se opravdu žádná romantika nekonala. Rozhodně za tohle dávám knize plusové body, jelikož mě tenhle fakt příjemně překvapil a tímhle pro mě kniha vybočila z řady zamilovaných fantasy. Ale uvidím, jak to autorka vymyslela v dalším díle (Temný duet).

Od knihy jsem měla jisté očekávání, které rozhodně splnila. Pro mě to nebyl úplně nějaký zázrak, ale některé věci se mi v knize opravdu líbily. Knížka byla pro mě příjemnou oddechovkou. Přečtením této knihy rozhodně nic nezkazíte.

Musím vám ještě prozradit, že na konci knihy se objevila nová postava, na kterou jsem hodně zvědavá.

Hodnocení: 9/10

Recenze na knihu A proto skáču

19. února 2017 v 13:31 | S. |  Recenze na knihy

Název knihy: A proto skáču
Autor: Naoki Higašida
Rok vydání: 2016
Počet stran: 172
Vydavatelství: Paseka
Žánr: Biografie

Tahle kniha sice vyšla už minulý rok na podzim, ale to bych nebyla já, kdybych se k ní nedostala opět se zpožděním.

Knihu jsem si chtěla přečíst už od samého začátku, co u nás vyšla. Měla jsem zájem si trochu více rozšířit obzory ohledně autismu. V dnešní době, je spousty knih, které pojednávají o autismu a jsou též velmi zajímavé, ale když je kniha napsána pomocí odpovědí na 58 otázek, které nám mnohdy příjdou naprosto běžné s běžnou odpovědí. Ale v téhle knize se i ty tyhle zdánlivě běžné otázky, stávaly něčím víc a ještě s více zajímavější odpovědí.

Další zajímavý fakt je, že knihu napsal třináctiletý autor (autista), dneska je mu teda už přes dvacet. Ale u některých otázek mi ani nepřišlo, že autorovi je pouze třináct. Autor sám trpí, tak rozšířenou formou autismu, že ani mluvit nemůže, ale pomocí tabulek odpověděl na různé otázky.

V knize máme otázky typu: Jak to, že i přes opakované vysvětlení nerozumíš? Proč si tak vybíravý v jídle? ...

Bylo opravdu zajímavé, jak autor popisoval svět z jeho pohledu, který byl naprosto ohromující. Jak barvitě vše popisoval, jak ho některé pro nás zcela běžné věci fascinují. Autor nám prostřednictvím téhle knihy dal prostor nahlédnout do jeho osobního žívota, který je velmi děsukrásný. Pro nás, lidi co netrpí autismem, jsou určité věci zcela správně nepochopitelné nebo si je nedokážeme správně představit.

Ze všech otázek a odpovědí se mi nejvíce líbila otázka 24. Ke je otázkou: Zda by chtěli být lidé s autismem normální? Odpoveď je samozřejmě o hodně delší, ale nejvíce mi v paměti utkvěla věta: "Když máte rádi sami sebe, tak je jedno, jestli máte autismus, nebo ne." Což je dle mého názoru celkem zajímavá myšlenka.

A pokud máte chuť přečíst si něco zcela jiného, než běžnou knihu. Knihu, která vám příjde tak neskutečná až je skutečná, tak rozhodně zkuste tuhle.

Hodnocení: 10/10

Knižní přírůstky za měsíc Leden

11. února 2017 v 18:48 | S. |  Knižní přírustky
První měsic v roce 2017 je za námi a opět tu máme knižní přírůstky za měsíc leden. Sice jsou trochu později, jelikož je už skoro půlka února.

Za měsíc leden jsem si celkem pořídila 4 knížky. Je to poměrně málo, když srovnám prosinec s lednem, ale v prosinci byly přece jen Vánoce. Zpět k lednu. Všechny knížky jsem si tedy pořídila sama. A přesně dvě mám i přečtené.

Jako první tu máme:
Čáry život- tato novinka mi samozřejmě nemohla uniknout. Takže jsem se do ní hned, jak mi došla, pustila. Asi to tu nějak rozebírat nebudu, pokud si chcete přečíst můj názor. Recenze ZDE.

2. Tisíci patro- jsem si pořídila úplně na konci ledna. O téhle knize jsem dlouho přemýšlela, ale jakmile jsem ji v knihkupectví viděla, tak jsem se rozhodla ji pořídit. Tahle knížka je opět sci-fi, to tedy já moc nečtu, spiše hodně čtu fantasy. Ale jelikož jsem si už pořídila Čáry řivota, které jsou také sci-fi a ještě jednu knížku, která byla velmi originální. Tak proč ne.

3. Malý princ- je naprostá klasika, kterou četl snad každý (i já) a mně v knihovničce chyběla, takže když jsem ji viděla v Levných knihách za pár korun, tak jsem ji hned koupila. Ano, za poslení měsíce jsem se s těmi klasikami nějak rozjela.

4. My ostaní tu prostě žijem, napsal Patrik Ness, což nejspíš mluví samo o sobě. A já ještě od něho nic nečetla, ano, trochu ostuda, takže když jsem tuhle knížku viděla v jednom knížním časopise, ihned jsem ji musela objednat. Zatím je to poslední kniha co u nás od P. Nesse vyšla, ale koncem února by měla vyjít další, na kterou se též velmi těším. Ale zpět ke knize- My ostatní tu prostě žijem, to co se v knize dělo, je naprosto originální a nečekala jsem to. A kdo si chce odpočinout od těch fantasy hrdinů, kteří neustále zachraňují svět, tak rozhodně sáhňete po této knize.

No a teď se tedy zmíním o ne úplně knížkách, ale jak jste si mohli všimnout na fotce, mám zde dvě věci, které s knížkami úzce souvisí. Jako první věc je tričko, které je ke knize Čáry života. A mně se tričko velmi libilo a přála jsem si ho. A nakonec mi ho Albatrosmedia poslalo.

Druhá věc je Funko POP postavička Alenky z Říše divů. Ani mě neminul tento trend. Takže když jsem objevila tuhle postavičku, musela jsem ji hned objednat, jelikož mám hrozně ráda Alenku z Řiše divů.

Do komentářů mi klidně napište, kolik knížek jste si za měsíc leden pořídili vy, nebo zda jste nějakou četli. Či vlastníte také nějaké Funko POP postavičky.

Kam dál